Opravdu se nejedná o sport a ani bojové umění a to i přesto, že nám nejen český ale také zahraniční prostor dává různé zprávy, které jsou mnohdy velmi zavádějící. Jedná se spíše o takovou volnočasovou aktivitu, která je velmi meditativní. Jedná se o každodenní cvičení těla ale i mysli. Tento původní obraz se ale mnohým vytratil z povědomí. Některým totiž parkour stále připadá jako velká neznámá. Jedná se ale o nekonkrétní pojem. Někteří si dokonce parkour spojují s drezúrou koní.
Parkour ve své podobě obnáší hlavně skákání přes překážky. Jedná se ale o překážky abstraktního druhu. Hlavním motem, které tuto aktivitu charakterizuje, je umění pohybu. Umění dostat se z bodu A do bodu B. Alespoň tohle byla jednou z filozofií jednoho ze zakladatelů. V raném studiu dokonce vznikaly různé dokumentární filmy, které se týkají podstaty cvičení parkouru. Dnes už by ale nejspíše lidem nepřipadaly příliš záživné,
Sportovní obec si uvykla na sledování svižných a sestříhaných snímků, kde je možné setkat se s výsledky mnohaleté přípravy, která není pouze fyzická ale také duševní.
Existuje hned několik technik, které každý člověk, který dělá parkour musí cvičením ovládnout, pokud se chce posouvat dále. Základem je trénink, který spočívá v dopadání na špičky, výskoků, posilování, zlepšování flexibility, udržení rovnováhy apod. Tím vším to ale stále nekončí.
Podle mnohým se parkour odlišuje a také vymezuje vůči běžným sportovním aktivitám. Každý cvičenec se totiž musí denně věnovat rozvíjení svých mentálních schopností. Když se řekne přelézt zeď, znamená to překonat strach ve společenském životě. Může se například jednat o vypořádání se s komunikačními problémy. Tím, že se člověk učí ovládat své tělo, buduje tím své sebevědomí a lépe se ovládá. Nepodléhá navíc tolik strachu nebo negativním emocím.
Díky tomu na konec takový člověk funguje jako mnohem stabilnější jedinec a to na poli společnosti. Je více nápomocen a mnohem větší oporou. Je jedno, jestli pro sebe samého, nebo pro nejbližší okruh.
Nezařazené